Z HISTORIE

     Obsahem a cílem této stránky je uvedení především těch nejvýznamnějších nebo nejzajímavějších událostí a skutečností, ovlivňujících vývoj Bohuňova a Janoviček (při zpracování této stránky použity především informace z ‹‹ kronik ››). Mnohé další (relativně) méně významné nebo zajímavé události (či jevy, apod.) bývají zmíněny buď na stránkách ‹‹ Výročí ›› či ‹‹ Statistické přehledy ››, nebo budou zveřejněny v budoucnu (např. formou drobných příspěvků zaměřených tématicky na konkrétní oblasti či období z historie obou vesnic).

     Vzhledem k samostatnému vývoji Janoviček do roku 1960 je zpracování dějin této vesnice uvedeno především na stránce ‹‹ Janovičky ››, avšak společné (či stejné) záležitosti jsou zmíněny v následujícím textu (níže).

     Název obce vznikl zřejmě od osobního jména Bohuň, Bohuslav. První historicky doložitelná písemná zmínka o vesnici Bohuňov se objevuje v listině z roku 1384 (období mocenského vzestupu moravského markraběte Jošta; Markrabství moravské bylo součástí zemí Koruny české, kterým tehdy vládl český král Václav IV.).
     Významnou část své historie náležel Bohuňov k bystřickému panství, které v průběhu 15. století získali Pernštejnové, vlastnící jej do roku 1588. Relativně příznivější doba (v období pomalu nastupující renesance) přinesla také některé výhody, spojené se jménem Viléma II. z Pernštejna, z nichž stojí za zmínku osvobození od povinnosti čepování panského vína a od bezplatného vožení panských ryb (počátek 16. století). O století později (počátkem 17. století) se z povinnosti „živit vola“ a „vypravit dobrého koně se zbrojí, vozem a pacholkem na svůj náklad v případě války“ vyplatil zdejší zákupní rychtář (rychta, později hostinec, bývala v Bohuňově na čp. 3). K období druhé poloviny 17. století lze již (písemnými zmínkami) doložit na území Bohuňova i Janoviček pěstování lnu (s tradicí do nedávné současnosti), který byl i součástí poddanských plateb vrchnosti.

     Během první poloviny 18. století se posledním majitelem bystřického panství (včetně Bohuňova a Janoviček, a zároveň i majiteli hradu Pernštejna a zámku na Dolní Rožínce) stal šlechtický rod Mitrovských z Nemyšle, který si na Bystřicku udržel prestižní postavení i v období první republiky, kdy již byly šlechtické a hraběcí tituly zrušeny. Z období před rokem 1850 se dochovalo ‹‹ obecní pečetidlo ››. Vlivem správní reformy se Bohuňov i Janovičky (stejně jako ostatní vesnice) stávají roku 1850 tzv. „místními obcemi“ (tj. základní územní správní jednotkou státu). V podstatě po celé století od roku 1850 náležel Bohuňov do soudního okresu Bystřice nad Pernštejnem, který spolu se soudním okresem Nové Město na Moravě a soudním okresem (Město) Žďár utvářely politický okres Nové Město na Moravě.

     Ještě před první světovou válkou bylo povoleno « zřízení školy » pro Bohuňov a Janovičky. Nově postavená budova (tehdy na okraji Bohuňova, fotografie níže) byla otevřena v září 1908.

   V období první republiky (1918–1938) převažovalo v Bohuňově i v Janovičkách zastoupení dvou politic- kých stran – Republikánské strany venkovského a malo- rolnického lidu (zv. agrární) a Československé strany lidové. Z hlediska zastoupeného náboženství mezi obyvatelstvem převažovala stále výrazně církev římskokatolická (příslušnost k farnosti ve  Lhotě), zatímco českobratrská církev evangelická (farnost ve Veselí) tvořila vždy menšinu, avšak právě za první republiky v historii obce zřejmě nejpočetnější (přibližně 13 % obyvatel). Období meziválečné se mimo jiné vyznačovalo i  pestrým spolkovým životem (v němž dominoval Sbor dobrovolných hasičů, založený v  Bohuňově roku 1900) a  mnohými aktivitami spojenými s existencí školy (např. divadelní představení), v níž působilo ve 20. letech několik (v rámci regionu) významných osobností, z nichž stojí za zmínku např. Josef Věromír Pleva (pozdější spisovatel, vyučující zde ve školním roce 1925-1926).

Pohled (směrem od východu) na dokončovanou stavbu budovy školy v Bohuňově (foto z archivních materiálů SOkA ve Žďáře nad Sázavou). Napravo v pozadí je zachycena hospodářská část zemědělské usedlosti čp. 6, na jejímž místě byla koncem 60. let postavena budova kulturního domu.

     V září roku 1928 vztyčen ‹‹ pomník ›› padlým z první světové války. V roce 1929 se po přestavbě a vysvěcení proměnila zdejší zvonička na ‹‹ kapli ›› sv. Cyrila a Metoděje. V mnohém zlomovým se stal rok 1931, kdy byla dokončena elektrifikace Bohuňova a od hraběte Vladimíra Mitrovského koupen les „Zady“ (současný obecní les).

     V poválečném období dochází k mnoha proměnám. Místo obecních úřadů jsou na vesnicích zaváděny Místní národní výbory (MNV), v nichž se již nemohou objevit zástupci tzv. agrárníků, neboť činnost této strany po roce 1945 nebyla povolena, ale naopak sem nově pronikají členové (či kandidáti za) KSČ. Zastoupení politických stran v obci však nemělo příliš velký význam, neboť vzhledem k zemědělskému charakteru vesnice zde byla spíše tendence sousedské výpomoci související s tehdejší nelehkou hospodářskou situací, ztíženou mimo jiné pobytem Rudé armády (především v Bohuňově)  a  rumunských vojsk (především u Janoviček)  v květnu  až v červnu 1945,

a odchodem nemalého počtu rodin (z Bohuňova i z Janoviček) za účelem dosídlení sudet (zasahují- cích až k Poličce) na Svitavsko. Po třicetiletém usilování byla koncem 40. let konečně povolena a postavena ‹‹ silnice ›› Bohuňov–Domanín (kolaudo- vána v roce 1950), zajišťující kvalitní a rychlejší spojení do Bystřice. Po novém správním uspořádání, zavedeném v roce 1949, příslušel Bohuňov i Janovičky k okresu Bystřice n. P., náležejícímu do tehdy zřízeného Brněnského kraje. Přestože se v  Bohuňově již v prvních poválečných letech objevovaly náznaky pozdější kolektivizace venkova, polnosti zdejších rolníků nebyly prozatím ohroženy.

Pohled na Bohuňov od západu (ze „Skalky“, z doby okolo poloviny 20. století, autor – pan Alois Pokorný). Na fotografii je zachyceno např. stavení čp. 32 (vpravo), v pozadí zalesněný vrch zv. Strážnice.

     Po roce 1948 se však situace dramatizovala. I přes nátlak a agitace (pro založení JZD) z Okresního národního výboru bylo stále relativně únosné a výhodnější pro zdejší zemědělce hospodařit soukromě. Koncem 50. let, kdy byla politika státu vzhledem k soukromým zemědělcům již více než nemilosrdná, bylo již nevyhnutelné založení JZD. Přestože v Bohuňově vzniklo v roce 1957, až o 2 roky později do něj vstoupili (či spíše byli nuceni vstoupit) poslední samostatní zemědělci. Mezníkem v historii Janoviček se stal rok 1960, kdy došlo ke správnímu přičlenění Janoviček (zánik zdejšího MNV) k Bohuňovu, a v následujícím roce 1961 i ke sloučení obou místních JZD. V roce 1973 jsou k tomuto JZD integrována (tehdy doposud samostatná) JZD Lísek a JZD Domanín, čímž dochází k vytvoření velkého hospodářského celku s oficiálním názvem „Jednotné zemědělské družstvo Vítězný únor se sídlem v Bohuňově“. V druhé polovině 60. let vystavěna mimo jiné ‹‹ budova kulturního domu ›› s obecním úřadem, s požární zbrojnicí a s hostincem.

     Konec 70. let a 80. léta lze označit za období úpadku obce, s čímž souvisí zrušení 70 let fungující místní školy (budova byla následně využívána jako kancelář zemědělského družstva a později zemědělské akciové společnosti, a to až do začátku roku 2016) a zánikem místního MNV dochází (od roku 1979) k připojení Bohuňova a Janoviček k obci Lísek. I přesto v této době dochází (avšak z iniciativy místních obyvatel) ke stavební činnosti a k některým úpravám, z nichž je třeba zmínit úpravu návsi v Bohuňově.
     Osamostatnění bylo možné až v roce 1990, odkdy se obec Bohuňov (s místní částí Janovičky) v některých oblastech (především ve ‹‹ vybavenosti ››) opět rozvíjí a modernizuje.