Z historie bohuňovské školy

Aktuální poznámka:

     Tato internetová stránka věnovaná zdejší (bývalé) škole pochází již ze září 2008, kdy byla zpracována jako připomínka tehdejšího 100. výročí od otevření budovy místní školy.
     V posledních letech se ze strany OÚ v Bohuňově podařilo najít nové perspektivní využití pro tuto bývalou školní budovu (čp. 40), která tak byla postupně v letech 2016 až 2018 výrazně přestavěna.
     Další zajímavosti z historie bohuňovské školy, včetně např. fotografií ze zmíněné přestavby, jsou vystaveny na „závěsných panelech“ na chodbě v přízemí této budovy (kde se nachází mj. nové místnosti obecního úřadu), která byla « slavnostně znovuotevřena v rámci oslavy » v pátek 6. července 2018.
 

     Vznik místní jednotřídní (smíšené) obecné školy, jehož kulaté výročí si letos připomínáme, doprovázely zajímavé okolnosti a překážky, přičemž bohuňovská škola „zažila“ i „přežila“ v následujících sedmdesáti letech téměř všechny osudové roky 20. století v našich národních dějinách. Existence zdejší školy, kterou navštěvovaly děti z Bohuňova i z Janoviček, zajišťovala nepochybně celkové obohacení a zpestření běžného venkovského života; za zmínku stojí ve stručnosti alespoň divadelní představení (za první republiky), pořádaná též ve spolupráci s místními dobrovolnými hasiči a s obecním úřadem. Nesporným přínosem venkovských škol (především během první poloviny 20. století) pak bylo (v neposlední řadě) přispění k prohloubení vztahu místních obyvatel k rodné obci, a s tím souvisejícím si uvědomování (dřívě jako samozřejmost chápaného) vlastenectví. Například i z tohoto důvodu lze považovat zánik bohuňovské školy (s koncem školního roku 1977/1978) za těžko nahraditelnou ztrátu, která z určitého pohledu nepochybně snížila určitou prestiž obce jako takové.

     Obohacujícími doplňky k tématu historie bohuňovské školy se mohou stát i různé příspěvky především od pamětníků a „absolventů“ zdejší obecné školy (např. vzpomínky či fotografie; příspěvky lze kdykoli zasílat na adresu info@bohunov.cz nebo lze přímo kontaktovat autora tohoto článku nebo kronikáře obce). V budoucnu se k tématu bohuňovské školy ještě určitě vrátíme.

     Okolnosti vedoucí ke vzniku bohuňovské školy by  bylo možné zjednodušeně shrnout do několika vět. Od konce 18. století do počátku 20. století chodívaly děti z Bohuňova a z  Janoviček do školy ve Lhotě (od  roku 1951 obec přejmenována na Lísek). Počínaje školním rokem 1906–1907 byla zřízena expozitura (pobočka) lhotecké školy pro obě obce v Janovičkách, kde se vyučovalo po dva roky. Mezitím však byla v letech 1907–1908 postavena nová školní budova na okraji Bohuňova, a tak již od školního roku 1908–1909 navštěvovaly děti z  Bohuňova a z  Janoviček nově otevřenou jednotřídní školu. Ve  skutečnosti se  však jednalo o  komplikovanější proces, v němž šlo zpočátku o  to, jakým způsobem a v jaké podobě se rozšíří dosavadní dvojtřídní škola ve Lhotě.

     Pro bližší pochopení významu venkovských škol je vhodné připomenout alespoň základní dobové souvislosti. České země tehdy stále ještě omezovala monarchistická habsburská nadvláda, a přestože v posledních desetiletích existence Rakouska-Uherska se začínalo ledacos měnit k lepšímu, život na venkově spočíval stále v zemědělském hospodaření coby hlavním zdroji obživy. Dopravní spojení s okolními obcemi bylo tehdy nedostatkem (či úplnou absencí) dostatečně zpevněných (a celoročně sjízdných) cest v některých ročních obdobích často krkolomné, přičemž jako dopravní prostředek sloužily různé typy zemědělských vozů tažených koňmi či dobytkem, avšak z hlediska „osobní dopravy“ nezbývalo většinou nic jiného, než chodit přirozeně pěšky i do vzdálenějších vesnic. Život na vesnici, vyznačující se tradičním zemědělským charakterem, se v  některých „skutečnostech“ stále příliš nelišil od pozdního středověku.

     Postupná modernizace celé společnosti v průběhu 19. století se projevila mimo jiné i zavedením obecní samosprávy (od roku 1850), čímž byly dány předpoklady k alespoň pozvolnému zlepšování poměrů a životní úrovně i venkovských obyvatel. Po staletích šlechtické nadvlády mohli o své vesnici konečně rozhodovat místní občané, i když v mnoha oblastech si šlechtické rody udržely dominantní vlivná postavení i po roce 1918. Jedním z projevů pozvolně se zvyšující životní úrovně byl i vznik nových venkovských škol, které nejen usnadňovaly vzdělávání místních obyvatel, nýbrž obohacovaly i život a dění v obci (především v pozdějších desetiletích).

     V roce 1902 byla místní školní rada ve Lhotě výnosem okresní školní rady vyzvána buď k rozšíření školy, nebo k tzv. vyškolení Bohuňova a Janoviček (tj. odloučení od lhoteckého „školního obvodu“), přičemž jeden z důvodů představovalo problematické docházení v zimních měsících. Místní školní rada ve Lhotě, jejímiž členy byli i zástupci Bohuňova a Janoviček, a zastupitelstva obou obcí souhlasily se zřízením samostatné školy, nicméně zastupitelstvo Lhoty se vyslovilo pro rozšíření dosavadní dvojtřídní školy na trojtřídní. Následovala jednání mezi zúčastněnými obcemi, jichž se účastnili i zástupci několika okresních institucí (hejtman, okresní školní dozorce, okresní lékař či vrchní inženýr). Ve školním roce 1903–1904 tak byla obcemi Bohuňov a Janovičky poprvé podána žádost o zřízení samostatné školy v Bohuňově, avšak zemská školní rada ji zamítla (bez možnosti odvolání).

     Obě obce (Bohuňov a Janovičky) tak podaly novou žádost, tentokrát však o zřízení expozitury (pobočky lhotecké školy) v Bohuňově. Obec Lhota ve snaze zamezit tomuto záměru žádala zřízení pobočky při druhé třídě v místní škole, čímž bylo zamýšleno vytvoření podmínek pro rozšíření školy na trojtřídní. Zřízení pobočky při škole ve Lhotě bylo sice povoleno, nicméně místní školní rada (při předešlém jednání) nedokázala zaujmout konkrétní postoj a lhotecký obecní výbor o pobočku nakonec nestál (vyžadovala by investice do vybavení), neboť vše již nasvědčovalo nevyhnutelnosti zřízení expozitury přímo v Bohuňově nebo v Janovičkách. Obec Lhota se tak pokusila znemožnit vznik „bohuňovské“ expozitury tím, že se jí podařilo v místní školní radě prosadit usnesení stavby nové školní budovy ve Lhotě.

     Nutnost vyřešení tohoto problému připomněla neobvykle tuhá zima v lednu a únoru 1905, kdy dostali žáci z Bohuňova a z Janoviček více než měsíc „nucené prázdniny“. Na podzim téhož roku z iniciativy obce Lhoty obnovila místní školní rada (i přes nesouhlas členů z Bohuňova a z Janoviček) svoje unesení o stavbě budovy pro trojtřídní školu, včetně návrhu stavenišť.

     Obec Lhota a (nezávisle na ní) Bohuňov s Janovičkami vyslaly své vlastní delegace k zemské školní radě do Brna, která na základě nového zevrubnějšího vyšetření místních poměrů nakonec v listopadu 1905 expozituru se sídlem v Bohuňově povolila. Posledním neúspěšným pokusem některých lhoteckých občanů byla snaha prosadit stavbu nové dvojtřídní školní budovy ve Lhotě a stavbu budovy pro expozituru v Bohuňově společným nákladem celé školní obce. Postupné směřování ke vzniku samostatné bohuňovské školy dokládala i dohoda z března 1906, podle níž byla obcím Bohuňovu a Janovičkám ponechána úplně péče o jejich expozituru, zatímco obec Lhota s Lískem (od roku 1951 Malý Lísek) převzala zase úplnou péči jen o školu ve Lhotě. Expozitura byla umístěna do prozatímní místnosti v zemědělské usedlosti čp. 1 v Janovičkách.

     Pro stavbu školní budovy byla navržena dvě staveniště (jedno v Bohuňově a jedno v Janovičkách), z nichž koncem srpna upřednostnila okresní školní rada bohuňovský návrh. O prázdninách byla podána k zemské školní radě úspěšná žádost za účelem povolení otevření expozitury v Janovičkách již pro školní rok 1906–1907.

     Učitelem pro Bohuňov a Janovičky byl stanoven pan Julius Štarha (pocházející z Lískovce). V tomto školním roce navštěvovalo expozituru v Janovičkách 53 dětí, z toho 16 místních a 37 z Bohuňova. Obě obce pak během zimy začaly s přípravami ke stavbě školní budovy, jenž byla na jaře 1907 zadána zednickému mistru panu Veselskému z Jimramova, který potom v červnu stavbu zahájil, na níž byla oběma obcím přidělena od zemské školní rady finanční podpora ve výši 4000 korun. Pro uhrazení ostatních nákladů si obec Bohuňov půjčila od Zemědělské banky obnos 8000 korun a Janovičky 3000 korun. Výuku v prozatímní místnosti v Janovičkách povolila zemská školní rada ještě i pro další školní rok 1907–1908. Vzhledem k tomu, že koncem července 1908 úřední komise prohlédla a schválila dokončenou školní budovu v Bohuňově, následovalo tak zahájení řízení k osamostatnění školy.

Pohled na dokončovanou stavbu budovy jednotřídní obecné školy v Bohuňově (fotografie pochází z archivních materiálů SOkA ve Žďáře nad Sázavou), které bylo přiděleno čp.40.

     V neděli 6. září 1908 se konalo slavnostní vysvěcení školní budovy (římskokatolickým p. děkanem z Rozsoch), s velkou účastí místních i obyvatel okolních obcí. Nechyběli ani zástupci okresní školní rady z Nového Města na Moravě, okresní učitelské jednoty z Bystřice nad Pernštejnem, a pan nadučitel Jan Pecháček ze lhotecké školy, který pronesl slavnostní řeč.

     Ve středu 16. září 1908 proběhlo zahájení prvního školního roku v nové budově bohuňovské školy, přičemž zapsáno bylo 55 žáků, z toho 34 z Bohuňova a 21 z Janoviček. Jinak začátek školního roku v polovině září nebyl způsoben žádným posunem, neboť v tehdější době školní rok začínával vždy v polovině září a končíval v polovině července. Prvním učitelem a zároveň i správcem bohuňovské školy byl stanoven pan Jaroslav Šabacký (pocházející z Dolních Heřmanic), který již předešlý školní rok působil na expozituře v Janovičkách. Určitou kuriozitou byla skutečnost, že zemská školní rada oficiálně přeměnila expozituru na samostatnou jednotřídní obecnou školu až výnosem z 21. září 1908. Do místní školní rady byli potom 4. října zvoleni dva zástupci z Bohuňova a jeden z Janoviček. V době vzniku bohuňovské školy byl starostou Bohuňova pan Petr Pokorný a starostou Janoviček pan Jiří Šejnoha.

Zpět na stránku « Volné téma »

S využitím Kroniky obecné školy v Bohuňově (uložena v SOkA ve Žďáře nad Sázavou) zpracoval a sepsal Mgr. Petr Šikula.