SYMBOLY OBCE
|
*
* * ZNAK * * *
|
|
Popis
znaku: V zeleno-červeně plamenným řezem děleném štítě vyrůstá
stříbrná
zlatovlasá
dívka od ramen nahoru.
|
|
Výklad
obsahu znaku: Obsah znaku vychází z údajné
pověsti o vzniku Bohuňova.
|
|
Tuto
pověst zapsal dřívější kronikář obce pan Alois Pokorný (1904–2001), kterému
ji vyprávěla jeho babička, která ji znala z vyprávění předchozích generací. Zde uvádíme stručnou podobu pověsti o vzniku
Bohuňova.
|
„V řídce osídleném pralese Vysočiny před dávnými věky stávala
uhlířská osada, která vznikla v údolí pod kopcem Kamenný vrch a
z neznámých důvodů si vysloužila název Pičulín. Jednou podle pověsti
tuto osadu náhodou objevila skupina jezdců (snad uprchlých vojáků od nějaké
cizí armády nebo lapků), kteří podle tehdejšího mravu vyžadovali na
osadnících výpalné, nechali se hostit a podobně jinak sužovali život
obyvatel Pičulína. Žila zde dívka Bohuňka, sirotek u moudré
a zkušené babičky - pradleny a tkadleny, která vnučku vychovávala
a naučila ji mnoha znalostem a zkušenostem. Bohuňka, jenž byla
krásná a mezi lidmi oblíbená, brzy babičku v mnohých činnostech
zastávala. Do dívky se však zamiloval náčelník loupežníků, který ji
pronásledoval na každém kroku. Když stále odmítala loupežníkovy milostné
návrhy, použil násilí a zoufalá Bohuňka ho v zápase o život
probodla. Svoji odvahu zaplatila životem. Rozzuření loupežníci potom osadu
Pičulín vypálili. Les dodnes nese jméno této vypálené osady. Lidé, kteří se
útěkem zachránili, založili za potokem Bystřičkou novou osadu a na
památku hrdinné dívky ji pojmenovali Bohuňov.“
|
Úplnou
pravdivost pověsti popírají historická fakta, z kterých vyplývá
skutečnost, že Bohuňov nemohl vzniknout po zániku Pičulína, neboť v písemné
zmínce z roku 1384 jsou v zápise o prodeji jmenovány obě vesnice.
Název obce je tedy pravděpodobně odvozen od osobního jména Bohun, Bohuň
či Bohuslav.
|
|
Udělení
znaku a praporu: Znak i prapor byly obci uděleny podvýborem pro heraldiku
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v listopadu 1999, k oficiálnímu udělení
došlo 28.února 2000. Vedle udělené podoby znaku (symbolizující pověst o
vzniku Bohuňova), kterou preferoval OÚ, byly podvýboru pro heraldiku PS
Parlamentu ČR předloženy ještě další dva
návrhy; jeden vyjadřoval lnářskou tradici a zemědělský charakter obce, druhý potom hnízdění čápů v
obci.
Dodatečně byla ještě před schválením konečné podoby znaku sestavena
náhradní varianta (ta už však ale nebyla podvýboru pro heraldiku
předložena) vycházející z pečeti obce Bohuňov (postava
sv. Barbory).
Autorem návrhů znaku a praporu je Martin Šikula.
|
|
Poznámka k
problematice užívané podoby znaku
|
Časem
po udělení znaku se objevily v tištěné podobě dvě nesprávné podoby znaku.
V případě publikace „Velká encyklopedie měst a obcí ČR“ (autor Josef Augustin, vydáno
nakladatelstvím Arbor Sokolov 2001) je uvedeno zkreslené a upravené
ztvárnění znaku (nepocházející od autora návrhu; znak níže vlevo); ve vlastivědném
sborníku „Západní Morava“ (roč. X., 2006, vydáno Muzejní a vlastivědnou společností v Brně) je potom publikována téměř konečná podoba znaku (znak níže vpravo), která se však od oficiálně užívané (a schválené) podoby znaku (znak níže
uprostřed) ještě liší (např. počtem plamínků).
|
|
|
|
|
|
|
*
* * PRAPOR * * *
|
|
|
|
Vzhled praporu vychází z barevnosti obecního
znaku. Popis praporu: List
tvoří bílý žerďový klín s vrcholem ve středu listu a dva vodorovné
pruhy, zelený a červený. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.
|
|
|
|
|
*
* * PEČEŤ
BOHUŇOVA
* * *
|
|
Na obecním pečetidle, používaném již před
rokem 1850 (přesná doba vzniku není známa), je vyobrazena postava
sv. Barbory, kterou doplňuje obvodový text „BOYHONVIOW
S BARBARA DARF“. Konkrétní souvislost této světice s Bohuňovem se
zatím nepodařilo prokázat. Pečetidlo je uloženo ve Státním okresním archivu
ve Žďáře nad Sázavou.
|
|
|
* * * PEČEŤ JANOVIČEK
* * *
|
|
Na obecním pečetidle, vzniklém po roce
1700, je vyobrazena postava sv. Mikuláše, kterou doplňuje
obvodový text „MALO JANNOWICZEK PECET OBCE“. Pečetidlo je uloženo ve
Státním okresním archivu ve Žďáře nad Sázavou.
|
|
|
|
|
|
|