Vesnice JANOVIČKY

     Katastrální vesnice Janovičky (dříve samostatná obec), nacházející se rovněž 6 km severozápadně od Bystřice nad Pernštejnem v severovýchodní části okresu Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina, byla v roce 1960 přičleněna k obci Bohuňov. Vesnice je situována v krajině vrchovinného rázu v nadmořské výšce okolo 620–630 m (oficiálně uváděno 632 m n. m.); její zástavbou (s přibližně 40 obyvateli s trvalým pobytem) prochází hranice přírodního parku Svratecká hornatina (severní část katastru Janoviček), při jejímž okraji se částečně dochovala stromořadí lemující dvě polní cesty, z nichž jedna vede z Janoviček směrem k lesu Pletenice a druhá do sousední obce Písečné.

     Občanská vybavenost je zastoupena v podobném rozsahu jako v Bohuňově; také v Janovičkách je k dispozici bezdrátový či vysokorychlostní ADSL internet, a samozřejmě i signál pro provoz mobilních telefonů. Podobně jako v Bohuňově i zde proběhla „telefonizace“ (1998), plynofikace obce (2002) a rovněž byla vybudována nová vodovodní síť (2004 až 2005) napojující vesnici na vodovod z přehradní nádrže Vír. Z hlediska « dopravního spojení » tudy projíždí autobusová linka z Bystřice n. P. nejen do Lísku, přičemž ze zastávky na 1 km vzdáleném rozcestí (na silnici mezi Bohuňovem a Domanínem) je k dispozici navíc také autobusová linka do Brna.
     V blízkém okolí Janoviček se otevírají daleké výhledy do krajiny, např. z polní cesty (při hranici mezi katastrem Janoviček a katastrem obce Písečné), po níž vede zelené turistické značení, propojující (přes blízký les Pletenice) dobře dostupnou centrální část CHKO Žďárské vrchy  se zajímavými místy severního Bystřicka (např. kostelík sv. Michala nad Vítochovem, rozhledna na Karasíně).
     V zimě za dobrých sněhových podmínek zde jsou rovněž zajímavé lyžařské terény; poblíž východního okraje Janoviček prochází udržovaná lyžařská trasa (vedoucí od Domanína), po které lze pokračovat oběma směry výše zmíněného zeleného turistické značení, přičemž lyžařská trasa směrem k Pletenici vede poblíž odpočinkového posezení. Jako zajímavost stojí za zmínku relativně nedaleká « sjezdovka v Dalečíně », vzdálená od Janoviček vzdušnou čarou pouhé 3 km severovýchodním směrem.
     Nedaleko od Janoviček, v okolí silnice mezi sousední obcí Písečné a Velkými Janovicemi nebo Dalečínem, se rozkládá motokrosový areál Písečská zmole.

     Z místních « pamětihodností » stojí za zmínku kamenný kříž na návsi, poblíž kterého byla koncem devadesátých let postavena jednoduchá zvonička, a v roce 2013 také dřevěné odpočinkové posezení.
Ze spolkové činnosti jsou zde zastoupeni « dobrovolní hasiči », i « myslivci ».
     Za přírodní zajímavost lze považovat nově revitalizovaný Domanínský potok na louce pod Janovičkami (podél silnice směrem od Domanína), vyznačující se nyní přirozenějším meandrujícím korytem potoka (oproti dřívějšímu stavu, kdy byl v druhé polovině 20. století zmeliorován), a také nově vybudovanými tůňkami a rybníkem (tato přínosná krajinotvorná úprava byla dokončena roku 2015).

     V oblasti chovatelství zde dominuje chov koní (od první poloviny 90. let 20. století), zviditelňovaný především provozováním jezdectví (na poloprofesionální úrovni). V souvislosti s tím poskytuje místní « jezdecký klub » i zázemí pro projíždějící (příležitostné) jezdce na koních ze vzdálenějších míst, neboť vesnicí prochází jezdecká stezka, oficiálně otevřená v září 2011.

     Název vesnice vznikl pravděpodobně od osobního jména Jan. První písemná zpráva o vsi Janovičky se vztahuje k roku 1390 (v období vlády českého krále Václava IV.). Nejstarší dějiny Janoviček jsou však obklopeny tajemstvím, neboť vzhledem k absenci písemných zpráv zmiňujících se o této vsi (ani k roku 1588, kdy Pernštejnové prodali bystřické panství, nejsou Janovičky uváděny) nelze vyloučit skutečnost, že na určitou dobu vesnice zanikla, na což lze usuzovat na základě výskytu další zmínky až z období kolem poloviny 17. století. O sto let později lze doložit panský dvůr, stávající na severním okraji vesnice, jenž byl po roce 1848 rozparcelován a rozprodán. Z období po roce 1700 se dochovalo « obecní pečetidlo ».

     Počátkem 20. století vyvstala potřeba zřídit pro děti z Bohuňova a z Janoviček samostatnou školu, neboť docházení do Lhoty bylo především v zimním období problematické. Nejprve byla povolena expozitura lhotecké školy v Janovičkách na čp. 1 (zde se vyučovalo po dva školní roky od roku 1906), a  po « postavení nové budovy » na jihovýchodním okraji Bohuňova se od září 1908 vyučovalo již tam. Výše zmiňovaná usedlost čp. 1 byla s největší pravděpodobností v minulosti rychtou.
     Zajímavý je poměr náboženství zastoupeného mezi obyvateli Janoviček (v období Rakouska–Uherska a za první republiky). Narozdíl od Bohuňova zde lze (minimálně od 19. století) zaznamenat vyrovnanější poměr mezi mírně převažujícími katolíky (v roce 1930 zaujímala římskokatolická církev 57 % zdejšího obyvatelstva) a evangelíky (k českobratrské církvi evangelické se v roce 1930 hlásilo 43 % místních obyvatel).
     V roce 1930 provedena v Janovičkách elektrifikace (někteří obyvatelé si nechali do stavení zavést elektrický proud až později). Obec Janovičky (podobně jako obec Bohuňov) koupila v roce 1931 od velkostatku Dolní Rožínka (majitel hrabě Mitrovský) obecní les, konkrétně Kozejl.

     Poválečná kolektivizace Janoviček měla o něco rychlejší průběh než v Bohuňově. Janovičské JZD založeno již v roce 1951, avšak všechny místní zemědělce sdružovalo (podobně jako v Bohuňově) až v roce 1959. Během roku 1960 se staly Janovičky oficiálně součástí obce Bohuňov, v roce 1961 pak bylo sloučeno JZD Janovičky s JZD Bohuňov), k čemuž došlo mj. i z důvodu dlouhodobě pozvolného úbytku obyvatel (v roce 1961 žil v Janovičkách poloviční počet obyvatel oproti stavu v padesátých až šedesátých letech 19. století; viz « vývoj počtu obyvatel ».

Informace a údaje vztahující se k Bohuňovu a zároveň i k Janovičkám jsou obsaženy samozřejmě i na ostatních internetových stránkách obce Bohuňov