Horkovzdušné balóny

     Nepříliš známou a z běžného pohledu prakticky téměř skrytou zajímavostí vztahující se k naší obci, je fenomén poměrně častějšího přelétávání horkovzdušných balónů nad krajinou v blízkém okolí obce (mnohdy i přímo nad katastrem Bohuňova, a občas i v blízkosti zástavby či přímo nad vsí). Zhlédnout balón vznášející se na nebi tak není v případě Bohuňova žádná velká vzácnost; především v posledních letech lze během roku náhodně zpozorovat alespoň několik balónů. Balóny často přelétávají nad nedalekým lesem Pičulín, přičemž jejich trasa bývá obvykle ve směrech jihoseverním či severojižním, což je dáno tím, že v nedalekých sousedních regionech se nachází dvě významná centra balónového létání; na severním Velkomeziříčsku se jedná o « letiště Křižanov » (provozované tamním aeroklubem), poskytující již dlouhodobě ideální zázemí nejen pro sportovní letectví, ale též i pro vzlétávání horkovzdušných balónů, zatímco na jižním Novoměstku se nachází přímo specializované « centrum balónového létání » se sídlem na zámku v Radešíně, přičemž tamní výborné zázemí dokládá mj. řada zde uskutečněných Mistrovství ČR v balónovém létání (2010, 2011, 2012, 2013, 2015).

     Výskyt balónů ve vzdušném prostoru v blízkosti Bohuňova je jedním z důkazů atraktivnosti krajiny této části Vysočiny (Bystřicko), typické svým charakteristickým rázem střídajících se jednotlivých krajinotvorných prvků (lesy, pole, rybníky, vodní toky, …) v kombinaci s poměrně velkou hustotou venkovských sídel (vesnice, osady, samoty), jejichž okolní krajina je podobně hustě prolnuta řadou různých typů rekreačních objektů (menší chatová seskupení či větší areály turistických zařízení, nebo hotely situované přímo v krajině), vybudovaných převážně „nově na zelené louce“ postupně až za posledních přibližně 50 let.

     Pravděpodobně mimo jiné i z důvodu atraktivnosti zdejší krajiny se 2. až 6. června 1994 stal Skalský dvůr místem konání Mistrovství České republiky horkovzdušných balonů. Soutěžní balóny tehdy vzlétaly z louky mezi hotelem Skalský dvůr a nedalekou vesnicí Vojtěchov; hlavní dějiště této významné soutěžní akce se tedy nacházelo pouhé 2 km vzdušnou čarou severozápadně od Bohuňova. Zajímavostí této soutěže je skutečnost, že se jednalo o první mistrovství horkovzdušných balonů v rámci již samostatné České republiky.

     Horkovzdušné balóny, jak již naznačuje jejich název, fungují na přirozeném a všeobecně známém principu ohřívání vzduchu, kdy teplejší vzduch stoupá vzhůru. Celá soustava balónu, tvořená především obalem („balónem“), košem  a hořákovou jednotkou, využívající jako palivo propan nebo propan-butan z tlakových lahví, tak musí dosáhnout nižší průměrné hustoty, než je hustota okolní atmosféry. Dle situace, jak je tato podmínka splněna či nesplněna, potom balón buď stoupá nebo klesá. Součástí předepsané výstroje balónu je též výškoměr, variometr (tj. ukazatel rychlosti stoupání a klesání), palivoměr (umístěný alespoň na jedné hlavní tlakové palivové láhvi) a tavná pojistka, oznamující dosažení maximální přípustné teploty vzduchu v obalu. Z důvodu nutnosti co nejlepších meteorologických podmínek tak vzlétají balóny přirozeně za pěkného počasí daného tlakovou výší. Typickým obdobím, zaručujícím velkou pravděpodobnost náhodného zhlédnutí vznášejícího se balónu, jsou letní měsíce, nicméně balón lze s trochou štěstí zahlédnout i v jiném ročním období, včetně zimy.

     Dokladem toho byl i horkovzdušný balón, který se ve čtvrtek 30. prosince 2010 po poledni, za pěkného slunečného počasí (s teplotou vzduchu okolo –7 °C), vznášel směrem od Vojtěchova a Skalského dvora. Ve vzdušném prostoru nad lesem Pičulín se však balón pohyboval ve výrazně rozdílných výškách (viz fotografie na této internetové stránce), z čehož bylo možné usoudit na docházení zásob paliva. Pilot balónu nakonec vybral jako místo přistání jednu z (bývalých) mýtin při lesní cestě pod asfaltovou silnicí třetí třídy (III/36034) v již zmíněném lese Pičulín, rozprostírajícím se přibližně 1 km západně až jihozápadně od Bohuňova.

Zpět na stránku « Volné téma »

Sepsal a zpracoval autor výše uvedených fotografií Mgr. Petr Šikula (s využitím stránek www.ebalony.cz a www.balon.cz).